Přibyslav
Přibyslav
Začátkem května nás naše mateřská firma vyslala na bratrskosesterskou výpomoc do zpřátelené firmy, daleko, daleko od domova - až do Přibyslavi. My, to znamená šest ženských a místo kohouta jeden jediný chlap. Samá elita. Byli jsme varováni těmi, co podobnou výpravu absolbovali před sedmi lety, že ubytování je hrozné. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se ocitli u hezkého hotelu, v krásném a velmi slušně vybaveném pokoji. Po krátkém seznámení se s personálem pro jistotu na našem patře nikoho neubytovávali, protože jsme jako správní moraváci poctivě dodržovali pitný režim, někdy až skoro do 3:00 ráno. Ale jinak jsme byli slušní!
Toto parádní ubytovací zařízení se na 14 dní stalo naším domovem. V těsné blízkosti se nachází naše tehdejší základna, kde se všichni starali o to, abychom poctivě přibírali a cítili se navýsost spokojeni. Vaří tam skvěle a za dobré ceny, tímto zdravím obsluhující personál a kuchaře. Majitel je jistě spokojený.
Každý den jsem se vydávala na průzkumy okolí. Nejdříve samozřejmě přímo do města. Po cestě jsem minula sochu J.Žižky, pak hezký křížek, bustu K.H. Borovského a kolem zámku, ve kterém sídlí Hasičské muzeum, jsem jsem prošla na náměstí. Je malé, ale je na něm spousta pěkně opravených domů, fontánka a další muzeum.
V zámku jsou k vidění kromě stříkaček, uniforem a různé jiné techniky i střípky z historie regionu a je zde i pamětní deska se jmény těch, kteří při výkonu svého povolání přišli o život.
Regionální muzeum sdílí prostory s knihovnou a informačním centrem, kde mi velmi příjemná paní poskytla spoustu užitečných unformací. Také ji samozřejmě zdravím!
Když tady tak pěju chválu, doufám, že si to jednou přečtou i ti, co nás museli snášet na hotelu, v práci a naše milé kolegyňky a páni mistři. Mějte se fajn, snad se ještě někdy uvidíme! Pozdravuje Růženka, Svaťka, Pavla, Irena, Monika, Peťka a Martin.